osud 2 věř, jak se dostat


Odpověď 1:

Bude osobní.

Dříve jsem měl víru v Boha, měl jsem víru, protože jsem byl vychován k víře „Bůh existuje“. Byl jsem převezen do kostela a učil jsem o Bohu a byl jsem obklopen dospělými, kteří všichni říkali ... „Bůh je skutečný“. Neměl jsem důvod pochybovat o své víře, celá Jeho rodina a všichni moji přátelé v Něho věřili. Pak jsem vyrostl a mohl jsem se volně pohybovat. Potkal jsem nové a odlišné lidi, lidi, kteří věřili v jiné bohy; lidé, kteří nevěřili v žádného Boha.

Po mnoho let mě to mátlo, tolik jiných vír mělo stejný smysl (nebo nabízelo tolik zmatku) jako moje. Uvědomil jsem si svou víru, nebyla moje. Nebylo to moje, protože jsem najednou nevěděl, čemu „věřit“. Tak jsem se zastavil. Přestal jsem čemukoli věřit a otevřel svou mysl možnosti všeho.

Měl jsem nějaké problémy, které ovlivňují lidskou mysl (týrání / zanedbávání z dětství atd.), Takže jsem se jimi nejprve zabýval. Strávil jsem nějaký čas prací na sobě, strávil nějaký čas opravou minulých chyb. Na chvíli jsem byl trochu posedlý sám sebou (proč dělám to či ono, proč mě ovlivňují slova / činy někoho jiného, ​​atd.) Poznal jsem mě, jako bych mě opravdu miloval. Pak jsem začal plně rozumět sám sobě, chápu mě natolik, že dokážu předvídat svoji reakci na jakoukoli situaci ... a myslím jakoukoli (prof. Mi řekl, že jsem na věci myslel hlouběji, než kdokoli, koho znala. Starý šéf mi řekl, že jsem skončil analyzátor). Ani já nejsem, jen vím, kdo a co jsem.

Vrátil jsem se do školy, vybral jsem si volitelný předmět, který učil o všech (většinou) stvořitelských „mýtech“ a bylo mezi ně zahrnuto i moje náboženství (moje předchozí víra). Svět zahrnoval Boha víry mé rodiny se všemi ostatními bohy. To mě fascinovalo. Skoro jsem se ztratil ve světě postaveném na myslích našich předků. Absorboval jsem africká, indická, asijská, americká (aka domorodá) a evropská náboženství. Na rozdíl od účetnictví jsem si v této třídě vedl docela dobře.

To byl začátek (před několika lety), od té doby jsem se (doufejme) hodně posunul. Moje víra měla kořeny v porozumění ostatním, nyní ... důvěřuji Bohu, kterého znám. Věřím, že mě povede, a já mu tolik důvěřuji .... Jsem ochoten postavit se proti všemu, do čeho jsem jednou tolik věřil.

Přidání:

Víra je to, co máme v ostatních, důvěra je to, co máme v sobě (to, o čem víme, že je skutečné).


Odpověď 2:

Víra je obvykle výsledkem důvěry v někoho.

Znáte je dost dobře na to, abyste věřili tomu, co udělají / rozhodnou / atd ...

Víra je něco, čemu věříte bez důkazu.

Víra je něco, co americká pravice ve svém Bohu a náboženství nedokázala mít, protože Jerry Falwell lhal americké pravici o Bohu.

Americká pravice GOP, která pak ztratila jakékoli, kdo v něho měl víru, když uvěřil lži a obrátil svou víru proti nim a ze všech křesťanů napravo udělal hříšníky za falešné proroctví a rouhání.

Americko-pravicová NIKDY nesledovala jejich Boha, za lži vyhazovali Bibli. Přešli po své víře kvůli své lidské slabosti emocí.

Jediné, co pravice ukázala, že má dnes „víru“, jsou lži, o nichž se o Bohu a Americe říká už více než 4 desetiletí, protože se díky jejich egům cítí dobře.

Je to více než 40 let, co se republikán mohl nazvat Patriotem.

Je tomu již více než 40 let, co Oath of Office and Enlistment prohlásili Republikánskou stranu za domácí nepřátele Ameriky.

Mohou při pandemii porušit naše ústavní práva?

Mám víru, nikdo mi nemůže dokázat, že se mýlím. K tomu došlo dvakrát za posledních 6 let.


Odpověď 3:
Faith vs. Trust: Docela často se slova víra a důvěra hodí v náboženských kruzích. Tato slova se používají jako sůl a dochucují jakýkoli dialog s výrazně „křesťanskou“ chutí. Ale co tím myslí? Je víra to samé jako důvěra? Pokud ne, jaký je rozdíl?
Faith je podstatné jméno.
Je to něco, co MÁME ... Jak nám zjevuje sebe a svou lásku, toto „jeho“ poznání v naší hlavě (poznání) a v našem srdci (víra) je látkou, naším důkazem, o Něm a Jeho Láska (Židům 11: 1 „Nyní je víra podstatou věcí, v které doufáme, důkazem věcí, které nejsou vidět.“).
Faith říká: „Znám ho a věřím!“ ...
ale víra není důvěra ...
Důvěra je sloveso.
Důvěra je něco, co DĚLÁME ...
Důvěra je víra v akci! Je to projev naší víry v naše myšlenky a činy. Zatímco víra říká „Může ...“, důvěra říká „Je ... a podle toho budu myslet a jednat!“ zdroj: Jaký je rozdíl mezi vírou a důvěrou?

Důvěra je skutečně věřit v někoho pro přátelství a [povzbudit, zmocnit | pomoc] s [jeho] hledáním, úsilím a úsilím. Důvěra otevírá a nechává plynout vztahové pocity, požehnání, prostřednictvím [ne] nábožensko-náboženských médií. Víra je [ne] nábožensko-náboženský koncept, který otevírá média nebo způsoby náboženství [s] jeho [jejich] regiousitizen [s] srdce-mysli-sady-duchové-duše nebo [po] životech pro náboženskou auru [přenos, příjem] s určitým závěrem, {ismic} -illusions-magic-mayská údržba, improvizace. např. věřím v hinduismus, islám, křesťanství a buddhismus. Faith nechť přijde blaženost [předků, potomků a | Bohové, region [s]] prostřednictvím [ne] nábožensko-náboženských médií.

Důvěra by ve skutečnosti znamenala, že člověk dává úplnou důvěru a spoléhání se na jiného člověka. Víra je častěji považována za duchovní koncept. Považuje se to za oddanost, povinnost nebo loajalitu k jedné osobě nebo bytosti.
Víra se běžněji používá v duchovním kontextu, zatímco důvěra je důležitým pojmem ve vztazích. Tyto dva pojmy jdou ruku v ruce a často odkazují na víru v něco.
Důvěra má při používání ve vztazích hlubší význam. Důvěra by ve skutečnosti znamenala, že člověk vkládá úplnou důvěru do jiné osoby. Osoba věří, že osoba, které důvěřuje, jí nijak neublíží a vždy na ni bude dávat pozor. zdroj: Rozdíl mezi

Odpověď 4:

Důvěra a víra jsou podobné pojmy, které jsou často zaměňovány kvůli jejich podobnému použití. Mnoho lidí však věří, že se tato dvě slova navzájem liší a používají se také v různých kontextech. Zatímco mnoho lidí věří, že tato dvě slova obvykle znamenají totéž. Víra se běžněji používá v duchovním kontextu, zatímco důvěra je důležitým pojmem ve vztazích. Tyto dva pojmy jdou ruku v ruce a často odkazují na víru v něco.

Důvěra má při používání ve vztazích hlubší význam. Důvěra by ve skutečnosti znamenala, že člověk vkládá úplnou důvěru do jiné osoby. Osoba věří, že osoba, které důvěřuje, jí nijak neublíží a vždy na ni bude dávat pozor. Například: osoba, která umožňuje kamarádovi půjčit si auto, má víru, že by jeho autu neublížila a vrátila by se ve stejném stavu, v jakém si půjčila. Další příklad zahrnuje půjčování peněz. Pokud osoba půjčí svému příteli peníze, „věří“, že mu přítel peníze včas vrátí. Důvěra je trvalý pojem, kdy důvěryhodné osobě se obvykle důvěřuje na celý život, dokud ji tato důvěra nezruší. Pokud některá ze stran poruší důvěru, bude trvat dlouho, než ji znovu vybudujeme. Termín „důvěra“ je odvozen od staro-norského slova „traust“, což znamená „důvěra, ochrana, pevnost“.

  • Spoléhání se na integritu, sílu, schopnost, jistotu atd. Osoby nebo věci; důvěra.
  • Sebejisté očekávání něčeho; naděje.
  • Důvěru v jistotu budoucích plateb za přijatý majetek nebo zboží; úvěr: prodat zboží na základě důvěry.
  • Osoba, na kterou se člověk spoléhá: Bůh je moje důvěra.
  • Stav člověka, kterému bylo něco svěřeno.

Odpověď 5:

Existuje mnoho běžných zvyklostí pro víru a důvěru, ale jdu s jejich použitím jako atributů vztahů. Jako atributy vztahů se rozvíjejí jako výsledek zkušeností a lze je zkušenostmi zmenšit. Oba se točí kolem vytváření vnímání étosu druhého a schopnosti předvídat benevolentní úmysly toho druhého.

Kde se víra a důvěra liší, je v podstatě zkušeností, které lidé používají k jejich budování. Obvykle v situacích, které budují nebo porušují důvěru, mohou být tyto zkušenosti spojeny s ostatními (s podobnými hodnotami) a pozorovány ostatními, kteří nejsou ve vztahu. Na druhé straně jsou situace, které budují nebo porušují víru, intenzivně osobní a nemusí nutně prožívat mimo vlastní soubor hodnot a světového pohledu jednotlivců.

Pokud jde o vztahy s lidmi, můžeme budovat víru i důvěru. Pokud jde o vztahy s božským, jsme odsunuti k víře.


Odpověď 6:

Víra je víra v jednání, politiku, rituály a také v Boha, které fyzicky neexistují a vždy jsou považovány za silnější než důvěra. Mezi lidmi vždy existuje důvěra. Víra se vyvíjí z dlouhodobého vztahu s jakýmkoli aspektem nebo skutečností. Důvěra se může vyvinout z krátkodobých vztahů. Důvěra může být snadno narušena v případě chybných činů a činů. Víru však nelze snadno vymazat. Můžete věřit člověku, ale nemůžete mít víru v jeho činy. Pokud máte víru v jednání osob, můžete mu přirozeně věřit. Po dlouhodobém vztahu s jednou osobou se vaše důvěra převede na víru v jeho jednání. V jiném smyslu se hromadí důvěra, aby se vytvořila víra. Ve víře je více než osobní vztah posuzován veškerý jeho charakter, chování, jednání, politika a celá jeho osobnost.


Odpověď 7:

Podle mého vlastního použití:

  • Faith bere tvrzení jako důkaz, přesvědčený přesvědčením. Pravá víra není nikdy nezávazná, nikdy pochybná. Pro věřící neexistuje žádné riziko. Víra a víra jsou totéž.
  • Důvěra je odvolatelná ochota věřit na základě důkazů. Skutečná důvěra není nikdy absolutní, nikdy bez ověření. Pro důvěryhodné osoby vždy existuje určité riziko, i když je omezitelné.
  • Doufám, že se zajistíme proti rozumu a vyhrazíme si možnost, že absence důkazů nutně nezfalšuje požadovaný výsledek. Naději nelze apriori vyvrátit, ale a posteriori ji lze zklamat. Pro nadějné není riziko relevantní.

Pro každého je místo. Motorem naší vytrvalosti může být víra v naše zásady. Důvěra v nás samých může poslouchat hlas svědomí. Naděje nás může zachránit, když selže veškerá logika.

A nezapomínejme na charitu, ochotu každého z nás poskytnout všem ostatním víru, důvěru a naději, které jsou nutné k tomu, abychom nás viděli během dne.


Odpověď 8:

Víra i důvěra by se měly spoléhat na věrnost a důvěryhodnost kohokoli nebo koho jsme závislí, očekává se, že budeme mít rozumný základ pro předávání své víry a důvěry.

Máme však tendenci převzít nebo slepě napodobit atributy věrnosti a důvěryhodnosti pro lidi, věci a dokonce i představy.

Seděl jsem na několika židlích a seděl jsem v nich s plnou důvěrou a vírou, že mě podpoří. Měl jsem přátele, kteří mě opustili, a viděl jsem zhroucení investic. Zneužil jsem svou víru a důvěru přáteli, rodinou, církvemi, pedagogy a politiky.

Celkově mám tendenci věřit lidem za jejich slovo a mít víru v lidstvo obecně a stále bez váhání sedím na židlích, ale když se ukáže, že důvěryhodná autorita, do které jsem hodně věřil, je nedůvěryhodná nebo nevěrná, podívám se odstranit jejich vliv z mého života.


Odpověď 9:

Řekl bych, že víra je spíše víra ve stav někoho nebo něčeho, zatímco důvěra souvisí spíše s konkrétním jednáním nebo účelem.

Když řeknu, že někomu důvěřuji, znamená to, že věřím v jeho důvěryhodnost v jakoukoli funkci, v kterou mu důvěřuji, zatímco to, že někomu důvěřuji, naznačuje mé pocity ohledně dané osoby jako celku.

Například - věřím, že mě můj syn podpoří, pokud to budu potřebovat, ale mám víru v to, kdo je můj syn jako člověk a v jeho schopnost velikosti.

Věřím, že mě Bůh povede na správnou cestu, ale věřím v jeho charakter a lásku.

Nemyslím si, že to má co do činění s tím, zda jedno nebo druhé je založeno na důkazech, lidé mohou důvěřovat a mít víru v lidi a věci bez ohledu na to, kolik důkazů existuje.

Například někdo může někomu slepě důvěřovat s osobními údaji. Neznamená to, že mají víru v osobu.


Odpověď 10:

Důvěra je, když v někoho věříte, ale ne bezpodmínečně. Důvěru si například vytvoříte na základě toho, jak člověk jedná a co říká. Jakmile tyto dvě věci nebo dokonce jedna z nich neodpovídají vzoru, který očekáváte od své důvěry může být zlomený a pryč.

Na druhou stranu mít víru v někoho je spíš v duchovní dimenzi a nemusí nutně souviset s tím, jak člověk mluví a jak jedná. Je to víra založená na tom, jak moc musíte někomu věřit. Například máme někoho víru, protože tato víra nám pomáhá projít těžkou situací

atd.

Aby byla tato víra narušena, potřebujeme něco, co probouzí naši podvědomou mysl.

To je můj názor a můžu se mýlit.